Guatemala

Májské město Tikal

Tikal, Guatemala

Mezi ruinami největšího starověkého májského města Tikal prostoupeného tropickým pralesem panuje velké dusno a všude se hemží turisté s průvodci. 

Když člověk vyleze na jednu z pyramid nad hustou masu stromů, není vzduch o moc chladnější a kýžený závan větru nikde. Moře pralesa, ze kterého vykukují špičky nejvyšších chrámů, je ale rázem jako na dlani.

Dnes je jeden z příjemnějších dní, bohužel ani v nich se v této části světa nedýchá snadno. Ta krása a hluboká historie všude okolo to ale vyvažují.

Související produkty

Sopka Fuego

sopka Acatenango, Guatemala

Vyhaslá sopka Acatenango, jedna z nejvyšších v zemi, do jejíhož základního tábora v necelých čtyřech tisících metrech nad mořem jsme celý den šplhali, by sama o sobě nebyla až tak zvláštní. Pár kilometrů od ní se ale tyčí druhá, nesoucí jméno Fuego, česky Oheň. Ta je přes svou menší výšku jednou z nejstáleji bouřících na světě. 

Výstup na Acatenango tak slibuje působivou ohnivou podívanou, tedy pokud zrovna není všude okolo hustá mlha.

Měli jsme dojít až ke kráteru Fuega, počasí to ale překazilo, a tak nás čekaly dlouhé hodiny pozorování bílé tmy za zvuku nedalekých sopečných erupcí. 


Pokaždé, když se obloha trochu roztáhla a sopku šlo spatřit, jako na potvoru zrovna v klidu odpočívala. Vybuchovat začala vždy až v momentu, kdy se opona mračen opět zatáhla. 

Po pár hodinách jsme si ale začali všímat, že se mraky zvláštně hýbou směrem vzhůru. Mlha řídla a plynule se proměnila v hustý dým stoupající ze sopky.

V zápětí se začalo stmívat a následovala jedna z nejmagičtějších nocí, jakou je možné v přírodě zažít. 


O té někdy příště.

Nariz de Indio

jezero Atitlán, Guatemala

Většinou sem člověk přijde s průvodcem, číhají tu ale i bandité. Kdo nezaplatí v rámci organizované skupiny a přijde na vlastní pěst, na toho bandité číhají s mačetami a žádají po něm úplatu. Tato vyhlídka nepatří ani jedněm, je veřejná, je ale zároveň dobrou příležitostí pro přivýdělek. Na vrchu kopce, nesoucí název Nariz de Indio podle tvaru připomínajícího nos indiána, se bandité i průvodci přátelí a vzájemně se informují, kdo z přítomných zaplatil a na koho si mají naopak bandité za křovím počkat. 

Nikdo to ale moc neřeší, je to součástí zdejšího světa. Mnozí mají dopředu připravené peníze pro bandity, jejich sazba je o něco nižší a známá podobně jako sazba průvodců.

S těmi se jen člověk vyhne nepříjemnostem.

 

Přehlížena je zde skutečnost, na jak zajímavý kus světa shora hledíme. Nejkratší cesta středem jezera Atitlán je dlouhá asi sedm kilometrů a jeho obvod měří možná sto padesát kilometrů. V patnácti vesnicích, které okolo jezera leží, se ale střídá neuvěřitelných šest jazyků. Ty jsou tak rozdílné, že se jimi lidé vzájemně domluví jen stěží. Španělština je pro většinu až druhý jazyk, i proto nemá silný přízvuk a je jí tu na rozdíl od jiných míst v latinské Americe dobře rozumět.

Přejít nahoru