Šlo o možná nejkrásnější den za dvacet let ježdění do Krkonoš, a to začal ponurým šedobíle zamračeným dopolednem. Nálada z počasí nebyla bůhvíjak optimistická a motivace pokračovat v cestě nebylo na rozdávání. Jít dál a hlavně výš se ale vyplatilo.
Orosenou podzimní trávu a odkvetlé rostliny v mlze po několika desítkách minut chůze vzhůru vystřídala modrá obloha a tou nejhustší mlhou zalitá a sluncem osvícená horská krajina.