Levady, kterými jsou příkré svahy Madeiry protkané, nabízejí nejen unikátní možnost kráčet po vrstevnici hustě porostlými horami, rozvádějí totiž vodu po těžko přístupných místech a jsou pro místní krajinu životadárné.
O to zvláštnější je pohled na jindy křišťálově čistý proud vody, který se po lesním požáru zbarvil do tak sytě černé, že ani není vidět pod hladinu. Ta jen odráží špičky spálených stromů a unáší spadané listí.
Jak levada kopíruje členitý reliéf do vnitrozemí zařízlých svahů, při chůzi po pěšině, která ji věrně provází, se co pár minut střídají severně a jižně orientované stráně a s nimi více než kdy jindy dva zcela odlišné světy. Zatímco na vyprahlých severních stráních se člověk s pocitem podzima brodí silnou vrstvou suchého listí spadaného ze stromů s ohořelými kmeny, jižní stráně snad díky přísunu srážek nezahálejí. Kapradí a trávy zbarvené do výrazné jarní zelené tu hbitě raší ze spálené černé půdy. Obnova po požáru na sebe nenechala čekat ani měsíc.