Hluboko zařízlá údolí Madeiry nabízejí unikátní pohledy na stráně protějších kopců. Na tuhle stráň jsme hleděli dlouze. Z dáli totiž nejdřív světlá místa vypadala jako rozsáhlé skalnaté útvary vyčnívající z lesa. Jak jsme se blížili, ze skal se vyklubaly suché stromy, ale kolik jich bylo!
Že na ostrově několik týdnů před naší cestou hořelo jsme tušili, nezkoumali jsme ale kde přesně, ani jaký byl rozsah ohňů. O to silnější dojem na nás udělalo, když jsme se začali přibližovat a poté nořit do středu spálenišť.
Stopy na kmenech stromů napovídaly, že se oheň v hustém tropickém lese šířil podrostem. Možná za to mohly poškozené kořeny, možná silný žár, ale stromy zůstaly stát, jen se zcela suchými korunami.
Vlhké a teplé prostředí ostrova ale zároveň umožňuje neuvěřitelně rychlou obrodu, kdy se ještě ani uhlíky na zemi nerozprášily a už mezi nimi raší čerstvé kapradí.