Přes den se zdá mlžný les zcela nevinný. Čas utíká procházením se po pěšinách a příkrých schodech, šplháním po balvanech nad bouřící řekou, pozorováním motýlů a květin a celkově užíváním si tohoto přírodního ráje.
Je ale třeba dávat si velký pozor a nikdy nescházet z cesty. Neštěstí se tu prý umí stát raz dva.
Tropické mlžné lesy se sice v mnohém podobají těm našim, teplé a vhké klima z nich ale udělalo opravdovou džungli. Vegetace tu bují v mnoha vrstvách, z mechem porostlých stromů raší další rostliny, vše je ověšené liánami a podrost tu tvoří několikametrové kapradiny.
Celá tato živá zelená změť je tak hustá, že z ní často vůbec není vidět na nebe. Jakmile člověk sejde z pěšiny, zpátky už jí přes podrost jen těžko hledá a snadno ztratí orientaci. Neví pak, kde je která světová strana, a už se nedostane zpátky. Říká se, že se to tu každý rok stane alespoň někomu, a tito lidé už se často nenajdou.