Největší starověké mayské město nesoucí jméno Tikal je prostoupené tropickým pralesem a zahaleno v hustém oparu. Vzduch je tu těžký, horký a vlhký. Na pěšinách mezi stromy a na prostranstvích před majestátními pyramidami se hemží turisté se svými průvodci. Lidé se střídají na místech, odkud se při tlesknutí nebo výsknutí od chrámů odráží ta nejsilnější ozvěna.
Když po strmých a vysokých schodech vyšplhám na jednu z mála pyramid, které sahají až nad hustou masu džungle, celé město a lidé v něm zmizí. Nad koruny stromů rázem vykukuje jen několik z těch nejvyšších chrámů jako osamělé špičky ledovců v moři pralesa.
Ani v otevřeném prostoru nad hladinou tohoto rozvlněného barevného moře ale není vzduch o nic lehčí a očekávaný závan větru nepřichází. Nedýchá se tu snadno, a to má dnes být jeden z mírnějších dní. I patnáct hodin horké a nevyzpytatelné cesty ale stojí za to moct se projít tímto pradávným zarostlým světem.