Listopadové dny nejsou za polárním kruhem moc dlouhé a sluneční svit je vzácný. Možná je to věčným šerem, nehybností vodních hladin, tmavými skalami a bílou námrazou všude okolo, ale když už se v tomto jinak ponuře laděném světě slunce a s ním přicházející barvy projeví, vnímáte to naplno.
Už je to pár let zpátky, ale muselo jít o východ slunce, při západu by se stíny zbarvily více do modra. Na kráse rozhodně neubírá, že východ nastává až po deváté ráno.
Za světla toho tedy přes den moc nestihnete. Když vás okolí nadchne, snadno se z krátké procházky stane výlet. V poledne stanete na vrcholku nejvyšší hory v okolí a překvapí vás, že už máte jen dvě a půl hodiny na to dostat se zpátky dolů, abyste za tmy nepadli za oběť ledové klouzačce, po které jste se sem vyškrábali. Baterku s sebou totiž nemáte.
Po celodenním výletu je únava z nízkých teplot znát. Nic na tom, že celodenní tu znamená jen pět hodin.